Holešovský doutnák a vládní nálož prachu

Jedna věc je Holešovská výzva, jež zatím postrádá jednotnou myšlenkovou základnu a pozitivní program, aby se z ní stala platforma pro budoucí politickou stranu, druhá věc je, že společnost se může vyvíjet jak evolučně tak revolučně. Protože si řada současných politiků, žijících ve svém akváriu, dostatečně neuvědomuje, že jeho stěny jsou skleněné a důkladnější poklepání na ně způsobí vylití vody, je dobré připomenout jaký je mezi evolucí a revolucí rozdíl.  

Evoluce je vývoj pozvolný a dlouhotrvající, je revoluce pravým opakem. Paradoxní při tom je, že jedno podmiňuje druhé. Evoluce hromadí chyby, napětí a energii, revoluce jich využívá a dává napětí a energii průchod za výrazných změn dosavadního systému. Po revoluční fázi se systém opět poklesem energie vrací do klidnější evoluční fáze. Zákon vývoje je neúprosný, evoluce střídá revoluci. Zjednodušeně řečeno: Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí a pak se chvíli krade.

Současné celospolečenské klima je přehřáté a plné napětí. Lidé ve společnosti jsou frustrovaní, o míře korupce si nikdo nedělá přílišné iluze a to ani nemusí číst Kmentovy Kmotry Mrázky, aby upadl do totální skepse. Mimochodem, je to vážně silné čtení. Po tomto rychlokurzu není pochyb o tom, že mnohé stranické sekretariáty jsou pouze předpolím mafiánských operací.

Mnohem více lidí dříve a rychleji chápe, že jsou ve vleku událostí, které nemohou ovlivnit a začínají tušit, že kdosi šedý v pozadí řídí jejich osudy. Komu to vlastně v době voleb odevzdávají svůj volební hlas je často nerozluštitelné, rozhodně to nejsou líbiví billboardoví komparsisté mafiány najatých stranických projektů (raději nehovořím o stranách, nýbrž o stranách na jedno použití, čili projektech).

A v této situaci, kdy benzinové výpary ve vzduchu cítí i starý ohař ve výslužbě, představitel této vlády, pan ministr Kalousek obviňuje občany účastnící se poklidných protestů v rámci Holešovské výzvy z hitlerismu. Pan ministr by si měl místo ekonomie (jejíž ostatně nestudoval nikdy) prostudovat alespoň historii, aby věděl, že každá věc má svou příčinu. V chemické terminologii, jíž snáze bude ekonomický pan ministr rozumět, je to asi takhle: hospodářské krize katalyzují exotermické reakce, celková frustrace obyvatel je reaktantem a změna společenského řádu produktem. Prostořekost pana ministra Kalouska pak může sloužit jako iniciátor.

Snad by bylo lépe, kdyby si pan ministr přestal siláckými slovy dodávat odvahy a spíše se mírnil ve výrocích. Mohl by pak ještě zkusit naslouchat, ale je přes masu jeho poradců ještě slyšet hlas lidu? Každopádně mají revoluce ještě jednu nemilou vlastnost. Když vypuknou, už se nikdo nikoho a na nic neptá.